23.08.2013 20:28

Snaha sportovců podpořit růst svalů pomocí některých aminokyselin je často přímo úměrná následnému množství chyb. Názory sportovců o aminokyselinách jsou bohužel někdy sbírkou omylů ze špatných nebo zavádějících reklamních textů. Nejhorší je, že tyto názory jsou dále předávány a vznikají i záměrně komerčně tradované nesmysly. V tomto srovnání dobrý voják Švejk, který se učil u pražského drogisty Vaňka, vypadá jako nositel Nobelovy ceny za chemii.

Tento článek nelze považovat za ucelené pojednání o významu aminokyselin v metabolismu, ale je to upozornění na některé nejčastější omyly nebo špatně chápané informace prodejců v oblasti sportovní výživy.

 

Jaký je vztah mezi proteiny a aminokyselinami?

Aminokyseliny jsou základní stavební kameny bílkovin, podobně jako řetěz (protein) je tvořen jednotlivými články (aminokyselinami). Bílkoviny neboli proteiny se skládají z 20 druhů základních stavebních aminokyselin. Tyto aminokyseliny jsou spolu spojené takzvanou peptidovou vazbou, a tvoří různě dlouhé a různě větvené řetězce s různými kombinacemi aminokyselin. Aminokyseliny jako základní stavební kameny bílkovin (čili také svalů) zajímají sportovce z několika důvodů, které by se daly vyjádřit otázkami:

Proč jsou bílkoviny a aminokyseliny důležité?

Jaká má být kvalita bílkovin z hlediska zastoupení aminokyselin, a proč je zastoupení aminokyselin důležité?

Existuje nějaké doporučení, jak má vypadat zastoupení aminokyselin pro sportovce?

Jaké je zastoupení aminokyselin v lidském svalu?

Které aminokyseliny je vhodné speciálně doplňovat?

Existuje riziko předávkování aminokyselinami?

 

Proč jsou bílkoviny a aminokyseliny důležité?

Již staří Řekové chápali význam bílkovin ve stravě a jejich jiný název proteiny má původ v řeckém slově proteos, znamenající první nebo první v řadě, což vyjadřovalo význam bílkovin jako nejdůležitější složky výživy. Nedají se totiž nahradit jinými složkami stravy.

Do popředí ve sportovní výživě se proteiny dostaly kolem roku 1960, kdy probíhající výzkumy výživy sportovců v návaznosti na trénink ukázaly, že omezená stravitelnost proteinů a limitovaný výkon trávicí soustavy jsou klíčové pro regeneraci sportovců. Ukázalo se, že běžné bílkoviny v běžné smíšené stravě nedokáže organismus trávit tak rychle, aby to stačilo pokrýt potřebu více než tří tréninků týdně. To vedlo k vývoji speciálních proteinových doplňků sportovní výživy, které měly být hlavně rychle stravitelné. Jejich dobrá stravitelnost (nebo alespoň snášenlivost) umožňuje sportovcům v případě potřeby tyto proteiny i předávkovat.

Následně zejména v 70. a 80. létech se začal zkoumat vliv čistých krystalických aminokyselin na organismus sportovců. Tento vliv byl odlišný, často zajímavý, někdy záměrně z obchodních důvodů zkreslený (chyběla randomizace). A protože aminokyseliny jsou složkami bílkovin, začali někteří výrobci udávat na etiketě výrobku i obsah (vázaných) aminokyselin obsažených v bílkovině, aby to vyvolalo dojem, jako by tyto aminokyseliny měly dosahovat účinnost krystalických (volných) aminokyselin.

 

Jaký je rozdíl mezi volnými a vázanými aminokyselinami?

POZOR! Toto je zásadní téma, jehož nepochopením vznikají nejčastější „aminokyselinové“ omyly u sportovců! 

Podobnou formou jako proteinové přípravky jsou proteinové hydrolyzáty (naštěpené bílkoviny obsahující vázané aminokyseliny ve formě peptidů, neboli krátkých řetězců aminokyselin navzájem spojených peptidovou vazbou). Tyto proteinové hydrolyzáty v podstatě odpovídají složením bílkovině, jako když byla částečně natrávena. Hydrolyzáty jsou často z komerčních důvodů nesprávně označovány jako aminokyselinové preparáty. Aminokyseliny sice obsahují, ale ve vázané formě, nikoliv volné (nebo jen v nepatrném množství). Správněji by měly být označeny jako peptidové výrobky. Jako aminokyselinové preparáty by správněji měly být označeny výrobky s volnými aminokyselinami.

Výraz „vázané aminokyseliny“ většinou znamená, že aminokyseliny tvoří řetězce aminokyselin navzájem spojených (peptidovou vazbou). V této formě se vyskytují v bílkovinách nebo proteinových hydrolyzátech (předtrávené bílkoviny). Naopak výraz „volné aminokyseliny“ znamená, že to jsou v podstatě chemicky čisté krystalické aminokyseliny, které nejsou spojené s jinými peptidovou vazbou.

 

Z hlediska sportovní výživy je mezi těmito skupinami obrovský rozdíl, který stále ještě mnoho sportovců nechápe (k jejich vlastní škodě, zejména finanční). Totiž volné aminokyseliny běžně trávením proteinů příliš nevznikají, protože aminokyseliny se vstřebávají již jako oligopeptidy (krátké řetězce několika molekul). Pro organismus je to výhodné z důvodu úspory vlastních energetických zdrojů, které ušetří. Totiž nemusí rozkládat řetězec úplně na jednotlivé aminokyseliny, ale z krátkých řetězců 2 – 3 molekul opět vytváří svoje vlastní proteiny. Obvykle nepomůže ani současná konzumace trávicích enzymů, jak se někteří sportovci domnívají.

Volné aminokyseliny, které se jako doplňky sportovní výživy dostanou do trávicí soustavy a následně do krve, jsou potom látkami, které se běžně ve volné formě ve stravě příliš nevyskytují. Tyto volné aminokyselin zde potom nepůsobí tak, jako stejné aminokyseliny obsažené v bílkovinách nebo hydrolyzátech. Velmi často zde volné aminokyseliny nejprve působí jako spouštěče biochemických reakcí (například anabolických nebo katabolických, stimulačních a podobně), a teprve potom se postupně v organismu využijí jako běžné živiny. Drtivá většina různých reklamních textů o aminokyselinách potom popisuje efekt volných aminokyselin na zesílení anabolismu a podobně, avšak tyto účinky nelze čekat od aminokyselin vázaných v peptidové vazbě.

Vázané aminokyseliny v naštěpených (předtrávených) proteinech takto pronikavé účinky nemají. Mají pouze funkci lépe stravitelných bílkovin. Vyrábějí se naštěpením proteinů pomocí enzymů nebo chemikálií na kratší řetězce. Čím jsou kratší, tím mají někdy horší chuť, ale jsou stravitelnější. Horší chuť však nemusí být pravidlem, je také ukazatelem technologické vyspělosti výrobní firmy, která umí nebo neumí (či z finančních důvodů nechce) odstranit takzvané hořké peptidy. Laické hodnocení kvality výrobku hořký = kvalitní je nesmyslné. Naopak na obsah hořkých složek v trávicí soustavě organismus reaguje negativně jako na přítomnost jedovatých látek! Proteinové hydrolyzáty se používají hlavně jako zdroj lépe stravitelných živin, které lze dobře dávkovat. Mohou podporovat tvorbu podobné tkáně v organismu, což se využívá například u hydrolyzátu kolagenu pro kloubní výživu. Je to způsobeno především nabídkou krátkých řetězců aminokyselin, které mají strukturu vhodnou pro tvorbu vazivové tkáně a organismus je pro tento účel přednostně použije.

U spotřebitelů (sportovců) jsou výrobky na bázi proteinových hydrolyzátů nejčastějším zdrojem komerčních omylů. V názvu mají často výraz „amino“, ale jsou to právě pouze hydrolyzáty proteinů, které vůbec volné aminokyseliny nemusejí obsahovat. Často se vyrábějí v tabletách, protože se poměrně dobře tabletují na rozdíl od volných aminokyselin. Zákazníci se domnívají, že konzumují čisté volné aminokyseliny ve směsi, protože tyto aminokyseliny mohou být uvedeny i ve vyjádření „Výživové hodnoty ve 100 g výrobku“. Rozhodující ale je, co je na etiketě výrobku uvedeno v odstavci „Složení“. Pokud zde volné aminokyseliny nejsou vyjmenovány, tak ve volné formě jako chemicky čisté látky nebyly přidány. Zákazníci očekávají specifické účinky volných aminokyselin, ale nedočkají se jich. Je to ale jejich chyba, mají si pořádně číst etiketu.

 

Principiálně mezi vázanými a volnými aminokyselinami existují dva zásadní rozdíly:

Vázané aminokyseliny (peptidy) se do metabolismu zapojují klasicky učebnicově, čili jako běžné složky metabolických cyklů. Příklad: Pokud přijmete 30 g aminokyselin ve formě například proteinového nápoje, masa nebo „aminokyselinových tablet“, které jsou ale ve skutečnosti peptidy z naštěpené bílkoviny, v podstatě se nic neděje, doplnili jste asi pětinu nutných bílkovin a v nich obsažených aminokyselin. Pokud v nich bude obsaženo třeba 10 g vázaných BCAA, nic se neděje.

 

Volné aminokyseliny se zapojují atypicky, čili jejich efekt je odlišný, než pokud jsou obsaženy ve vázané formě. Příklad: Pokud sníte 10 g čistých krystalických aminokyselin BCAA ve vhodné směsi, tak aminokyseliny napřed spustí určité metabolické reakce, ale samy do nich nemusejí vstoupit. Jako klasická živina se uplatní až potom po několika hodinách. V případě BCAA napřed spustí produkci inzulinu, přestože v krvi není nadbytek glukózy. Výsledkem je hypoglykémie spojená s krutým pocitem hladu, u jedinců se zvýšenou citlivostí na inzulín mohou nastat mdloby, až se smrtícím následkem, pokud zrovna jedou autem z tréninku. Podobně komerční prodej BCAA ve fitcentrech po cvičení na redukci podkožního tuku je nežádoucí, protože navozují silný pocit hladu.

Z hlediska časování účinků volných aminokyselin to vypadá tak, že pokud jsou přijaty nalačno, tak jejich účinek se dostaví přibližně za 30 – 60 minut, v krvi a plazmě jsou aktivní další 2 – 4 hodiny, a potom jejich účinek odeznívá, ale u některých kombinací se projevuje ve snižující se intenzitě až 24 hodin.

  

Jak ovlivňuje velikost tablety kvalitu?

Někteří zákazníci nechtějí nebo neumějí polykat větší množství tablet najednou a tak radějí volí velké tablety polykané po jedné. Dalším omylem zákazníků je domněnka, že čím je tableta větší, tím je „nabouchanější“ a je to lepší. Hydrolyzáty proteinů jsou obvykle nepříliš atraktivní chuti a právě proto se dělají v tabletách. Tablety se stlačují silou 1-10 tun, čím větší tableta, tím musí být tlak vyšší. Velké tablety se polykají vcelku obvykle po jedné a v trávicí soustavě se pomalu rozpadají. Čím větší tableta a čím pomaleji se rozpadá, tím je větší riziko, že bude hůře vstřebána, což se projevuje zvýšenou plynatostí. Naopak menší tablety stejného složení se rozpadají rychleji, kromě toho se jich může polykat najednou větší množství, běžně 10 – 15 tablet najednou. Zejména u velkých tablet je vhodné vyzkoušet, jak rychle se rozpadají například ve sklenici s vodou, podle toho se dá usoudit na rychlost rozpadu v žaludku.

 

Které aminokyseliny protein obsahuje?

Takto zní nejčastější otázka toho, kdo tématu aminokyselin nerozumí a tváří se, že ano, a ptá se na to důležitě výrobce. Totiž prakticky každá bílkovina obsahuje všech 20 běžných stavebních aminokyselin, tedy všechny esenciální, poloesenciální i postradatelné. Čili u každého výrobku mu dodavatel může vyjmenovat všech 20 aminokyselin a nijak nepodvádí, jenže informace je k ničemu a otázka byla položena zbytečně. Správná otázka by měla znít: Kolik procent které aminokyseliny je obsaženo v bílkovině? Raději ji ale nevyslovujte, protože osob schopných posoudit kompletně aminogram z hlediska sportovní výživy zase tak moc není. Snadno se to pozná podle toho, že biochemicky definovanou výživu upravenou podle procentního zastoupení aminokyselin v proteinech ostatní výrobci pořád nějak nedělají… Ale tento článek by měl uživatelům alespoň trochu pomoci. Mimochodem i autor tohoto článku je schopen posoudit bílkovinu až tehdy, když ji zadá do počítačového programu a ten porovná zastoupení kyselin ve srovnání s požadavky pro určitou skupinu konzumentů.

 

Proč je procentní zastoupení jednotlivých aminokyselin v bílkovinách důležité?

Každý živočišný druh se vyznačuje zvláštní skladbou aminokyselin v bílkovinách. Když přijímá bílkoviny ve stravě, čím více se blíží procento zastoupení aminokyselin ve stravě pro potřebu stavby vlastních bílkovin, tím jsou pro něj bílkoviny vhodnější. To znamená, že aminokyseliny se více využijí a ty přebytečné nemusí organismus likvidovat, což zatěžuje játra a ledviny. Podle údajů WHO (Světová zdravotnická organizace) se tedy v běžných bílkovinách využije pouze kolem poloviny obsažených aminokyselin. Pokud se tedy vhodně nakombinují proteiny podle zastoupení aminokyselin, může se zvýšit jejich využitelnost prakticky až na dvojnásobek. Je to vhodné finančně i zdravotně.

 

Co jsou aminokyseliny esenciální, poloesenciální a „nahrazující“ esenciální?

Aminokyseliny se rozdělují na esenciální (nepostradatelné), poloesenciální a neesenciální (postradatelné).

 

Esenciální, neboli nepostradatelné aminokyseliny jsou (tradičně uváděné):

isoleucin

leucin

lysin

methionin

phenylalanin

threonin

tryptofan

valin

Esenciální neboli nepostradatelné se nazývají proto, že organismus je nedokáže vytvářet z jiných aminokyselin nebo živin. V průběhu metabolismu z nepostradatelných aminokyselin organismus vytváří postradatelné aminokyseliny.

Naopak neesenciální (postradatelné) aminokyseliny si organismus dokáže vytvářet i z jiných aminokyselin nebo živin.

 

Poloesenciální aminokyseliny (tradičně uváděné):

arginin

histidin

Poloesenciální aminokyseliny se také někdy nazývají „pomalé“. Dobře to charakterizuje, proč jsou poloesenciální. Za normálních okolností při pomalém metabolismu (dospělí při malé tělesné zátěži) se v organismu kromě běžného příjmu mohou postačující rychlostí tvořit i z jiných aminokyselin nebo živin. U rychle rostoucích tkání a při zvýšeném metabolismu (děti, sportovci, rekonvalescenti, redukční diety) se v organismu nestačí takto dostatečně rychle vytvářet a musí být jejich příjem kontrolován podobně jako u nepostradatelných aminokyselin. Problém poloesenciálních aminokyselin se ale projevuje spíše u dětí, u sportovců jejich doplňování nemělo valný efekt.

 

Aminokyseliny asistující, „nahrazující“ esenciální aminokyseliny:

cystein

thyrosin

Patří mezi neesenciální aminokyseliny, protože cystein se může tvořit z methioninu a thyrosin z phenylalaninu. Ale metabolicky jsou tak významné podobně jako esenciální, že je mohou nahrazovat, a do skóre esenciálních aminokyselin se započítávají společně s nimi. Někdy jsou uváděny rovněž jako poloesenciální.

 

Klíčový problém metabolismu aminokyselin z hlediska sportovní výživy

Aminokyseliny dodané do organismu konzumací bílkovin se v první řadě účastní metabolismu jako stavební látky zejména bílkovin (tedy také svalů, to sportovci chtějí), ale při jejich nadbytku (obvykle kolem 50 % u nevyvážených proteinů) se jich organismus musí nějak zbavit (a to se sportovcům vůbec nelíbí). Jejich prosté vyloučení by bylo málo výhodné, a proto se přeměňují na energeticky využitelné složky, metabolické palivo. Tato přeměna aminokyselin probíhá ve třech krocích:

1/ Deaminace, neboli odstranění aminoskupiny. Aminoskupina se přemění na amoniak.

2/ Amoniak se přemění přímo na močovinu nebo se váže na kyselinu asparagovou a následně se přemění na močovinu. Tomu se říká močovinový cyklus (dříve také ornithinový).

3/ Zbudou bezdusíkaté kostry aminokyselin, kterým se říká alfa-oxokyseliny, a ty se již použijí jako palivo.

Za určitých okolností, zejména při nadměrném přívodu může nadbytečně tvořený amoniak nebo alfa-oxokyseliny poškozovat organismus.

Tady vzniká velký problém sportovců, kteří chtějí mít velké svaly. Látky podporující zmenšování (katabolizaci) svalové hmoty jsou právě ty volné aminokyseliny, které podporují močovinový cyklus. Je to arginin, ornithin, citrullin. Je prokázáno, že zvýšená koncentrace těchto látek zapojených v močovinovém cyklu zesiluje tvorby enzymů zesilujících močovinový cyklus. Pokud se přijmou správně, tak podpoří výkon a regeneraci, pokud se používají nesprávně, zesilují odbourávání svalové hmoty (nebo zpomalují její růst).

Principiálně správné je přijímat tyto aminokyseliny (arginin, ornitin, citrullin) před tréninkem. Jejich hlavní aktivita potom spadá do doby při tréninku a krátce po něm, kdy podpoří odstranění dusíkatých katabolitů vzniklých při svalové práci. Opakovaný příjem během dne je vhodný pouze v případě, že se upřednostňuje rychlá svalová regenerace na úkor velikosti svalů (opakovaný soutěžní výkon, nikoliv tréninkový). Zejména ornithin a citrullin jsou na rozdíl od argininu nestavební aminokyseliny, které slouží právě k odstraňování amoniaku v močovinovém cyklu.

Jedním z důvodů tendence ke zmenšování svalů je to, že svaly jsou velmi náročné na výživu a organismus se snaží je co nejdříve úsporně zmenšovat, a pokud se přijímají látky podporující jejich odbourávání, tak organismus „pálí hmotu“, neboli zmenšuje svaly.

 

Které aminokyseliny lze považovat ve výživě sportovců za významné?

Primárně významné, teoreticky nepostradatelné tedy jsou:

Arginin

Histidin

Methionin

Cystein

Valin

Leucin

Isoleucin

Phenylalanin

Thyrosin

Lysin

Threonin

Tryptofan

Tyto aminokyseliny je nutno kontrolovat v případě takzvané biochemicky definované výživy, kde je snaha docílit co nejvyšší využitelnost proteinu.

Jenže i tyto významné aminokyseliny se ještě dělí na ty skutečně významné a méně důležité:

První skupina: Nejdůležitější, které jsou skutečně limitujícími využití proteinu jsou tři aminokyseliny:

Lysin

Treonin

Methionin (plus cystein, jejich součet)

U těchto tří aminokyselin je jejich zastoupení skutečně klíčové, a pokud je některá z nich zastoupena v malém množství, tak to znamená, že ani ostatní se nevyužijí, i když jej jich dostatek.

Druhá skupina: Významné, jejich mírný nedostatek lze ve sportovní výživě tolerovat:

Fenylalanin (plus tyrosin, jejich součet)

Tryptofan

Obvykle se dostatečně doplňují v jiné stravě, ale i v proteinových doplňcích jich bývá dostatek, takže nejsou kritickou skupinou.

Třetí skupina: BCAA (větvené aminokyseliny):

Valin

Leucin

Isoleucin

Komerčně jsou obchodníky uváděny jako velmi důležité, skutečnost je však poněkud odlišná. Ve stravě nesportující populace pro klinickou výživu nepatří mezi přísně sledované aminokyseliny, pokud se zrovna nejedná o klinickou výživu při špatně fungujících játrech. U sportovců se BCAA spalují jako náhradní energetický zdroj, viz níže. Z hlediska zastoupení jejich obsahu v proteinovém nápoji nepatří mezi nejdůležitější. Pokud jich je v proteinovém nápoji nadbytek, tak to lze považovat za výhodu ve fázi regenerace. Pokud jich je nedostatek, lze to také svým způsobem považovat za výhodu, protože se potom mohou více doplňovat ve volném stavu při nižším riziku předávkování.

Čtvrtá skupina: poloesenciální aminokyseliny:

Arginin

Histidin

Jejich použití, zejména argininu se silně komercializuje. Z hlediska jejich zastoupení v proteinovém nápoji nejsou příliš významné, záměrné přidávání histidinu na doplnění limitu nepřineslo výsledek v nárůstu svalové hmoty ve srovnání s kontrolní skupinou.

 

Aminokyseliny jako zdroj energie, náhrada glykogenu:

Pokud ve svalech při výkonu docházejí zásoby disponibilního (nikoliv absolutního) glykogenu, což je asi po 45 minutách svalové činnosti, tak organismus potřebuje jiný zdroj energie. Tuk to je pouze v případě trénovaných vytrvalců, kteří se dokážou držet v režimu pálení tuku (měří se v zátěžové laboratoři). Zásadní „aerobic a fitness“ omyl je ten, že tuk pálí při posilovacím tréninku vyšším počtem opakování nebo při komerční hodině aerobiku. Není to pravda, nespaluje se, pokud nevěříte, navštivte uvedenou zátěžovou laboratoř a nechte si to změřit. Tuk se při tomto cvičení pouze uvolňuje do krve, a jestli se spálí následně po zátěži, to záleží až na tom, jak se první dvě hodiny po výkonu stravujete, případně jaké provádíte další pohybové aktivity.

Organismus tedy po 45 minutách potřebuje jiné energetické zdroje než glykogen nebo tuk. K tomu účelu spaluje následující aminokyseliny v tomto pořadí: glutamin, kyselina asparagová, valin, leucin, isoleucin. Protože tyto aminokyseliny jsou zároveň stavebními složkami proteinů svalových vláken, znamená to, že při déletrvajícím výkonu se „pálí svalová hmota“.

Jako zdroj energie mohou být po deaminaci použity všechny aminokyseliny, ale po vyčerpání glykogenu se primárně jako krizový zdroj uplatňují výše uvedené. Jedním z omylů sportovců je tradovaný názor, že pro energetické účely sportovního výkonu se použije aminokyselina alanin. Alanin však organismus používá jako zdroj energie pro vnitřní orgány, nikoliv pro svaly.

 

Význam větvených esenciálních aminokyselin (BCAA – Branched Chain Amino Acids))

Valin, leucin, isoleucin. Větvené se nazývají podle jejich struktury. Ve sportovní výživě se komerčně doporučují jako jedny z nejdůležitějších ze dvou důvodů. Prvním důvodem je jejich zvýšené spalování, když dochází glykogen ve svalech (asi po 45 – 60 minutách), jejich potřeba se zvyšuje až pětinásobně. Druhým důvodem je to, že volné větvené aminokyseliny stimulují produkci inzulinu nezávisle na hladině glukózy v krvi. Inzulin je multifunkční anabolický hormon (spíše antikatabolický). Také podávání jednotlivých volných aminokyselin‚ nikoliv jako směs BCAA, má anabolický efekt. Nejsilnější má leucin. Ani ten však není tak silný, jak se v reklamě udává, a proto se hledaly deriváty těchto aminokyselin, které by měly výraznější anabolický efekt. Nejsilnější má HMB, což je derivát valinu.

Pokud se týče nedostatku ve stravě, tak z hlediska sportovní výživy je v bílkovinách z větvených aminokyselin nejméně zastoupený valin.

Extrémní dávky volných větvených aminokyselin jsou rizikové. Organismus nestačí produkovat dostatek enzymů pro jejich metabolizaci, a v krvi přetrvává zvýšený obsah vzniklých ketokyselin a také se zvyšuje obsah BCAA v krvi a následně v moči. Moč potom typicky zapáchá po javorovém sirupu („nemoc javorového sirupu“) a vznikají postupně těžké poruchy nervového systému.

Nejčastější doplňovanou kombinací aminokyselin jsou komerčně značené BCAA (Branched Chain Amino Acids), neboli větvené aminokyseliny valin, izoleucin a leucin, v neustále doporučovaných poměrech 1:1:2 - 4. Byla to historicky velmi stará studie, která prokázala po třech týdnech nárůst svalové hmoty o 1,5% ve srovnání s kontrolou, což je v podstatě poněkud sporný výsledek, zejména s ohledem na požadavek randomizace a zaslepení. Ve srovnání s tím je výrazně věrohodnější a zajímavější studie Univerzity v Galvestonu v Texasu v létech 2002 až 2007 s jinou kombinací vzájemných poměrů více aminokyselin a výsledkem zvýšené anabolizace svalové hmoty o 350 % v následujících hodinách výrazně zajímavější (výsledky této studie použity v produktové řadě AMG a následně ještě upravené na základě dalších informací v nové řadě MAC). Obecně u BCAA jsou poměrně často uváděny odkazy na poněkud nepřesné výzkumy, nesprávně zaměňující nebo porovnávající efekt volných a peptidově vázaných aminokyselin, nebo aplikující výsledky u vytrvalců na kulturisty a z toho odpovídající komerční doporučení, nebo zaměňující příčinu a následek či jiné sporné závěry. Docela paradoxně je například uváděno při posilovacím tréninku jako výhodné šetření glykogenu nebo postradatelné aminokyseliny glutaminu při výkonu při současném podávání nepostradatelných aminokyselin BCAA. Je otázkou, zda toto je zrovna požadovaný efekt. Sval má v první řadě pálit levný glykogen, při nedostatku glykogenu sval jako náhradní energetický zdroj má použít glutamin a asparagovou kyselinu, tak je nastaven metabolismus. Pokud se začnou spalovat BCAA, je to metabolicky méně výhodné a při doplňování stravou také výrazně dražší. Dejme tomu by se to dalo se silnými výhradami (viz dále v textu) pochopit při jednorázovém vytrvalostním soutěžním výkonu, ale rozhodně ne v tréninku opakovaně, natož v posilovacím. Ostatně dlouhodobé nadměrné spalování svalových BCAA je typickým jevem vedoucím ke snižování výkonnosti u vytrvalců během závodní sezóny. Často jsou v opsaných článcích nepřesnosti v překladu z původních článků, a opisované chyby se dále přepisují, až se považují za správné, o záměně gramů a miligramů ani nemluvě. Jenom pro zajímavost, ani jedna uvedená tabulka zastoupení aminokyselin nezdůvodňuje poměry 1:1:2.

BCAA představují kolem 18 % celkových aminokyselin obsažených ve svalu, a jako náhradní energetický zdroj mohou pokrývat až 38 % anaerobní energie, zejména když dochází svalový glykogen. Jejich eventuální doplňování má každopádně smysl po výkonu. Použití před výkonem je poněkud rizikové, protože mohou navodit hypoglykémii a pokles výkonu (viz níže).

 

Biochemie nejsou kupecké počty

V některých doplňcích stravy nebo návodech na kombinaci doplňků doporučovaných před sportovním výkonem se právě často objevují BCAA, někdy dokonce v kombinaci s látkami, které zvyšují citlivost organismu na inzulín. Z hlediska kupeckých počtů reklamně aplikovaných na sportovní biochemii to pro méně znalé zákazníky hezky komerčně vypadá, protože se:

1/ „doplní BCAA spalované při výkonu“

2/ „a ještě se dodají látky zvyšující citlivost na inzulin, tedy podpořící přesun glukózy z krve do buněk“.

3/ „svalové buňky dostanou více glukózy jako zdroj energie“

Má to potom vypadat jako skvělá podpora pro pracující svaly, ale ve skutečnosti počítejte s opačným efektem, pokud pod návalem nadšení z reklamního textu úžasného nového výrobku si jej koupíte. Co ve skutečnosti nastane, pokud se BCAA přijmou před výkonem?

ad 1/ Krystalické BCAA nejprve zvýší tvorbu inzulínu. Pracující svaly na zvýšený inzulín nereagují, tam již přednostně probíhají zátěžové metabolické pochody. Zvýšená tvorba inzulínu spustí v ostatních tělesných orgánech přeměnu glukózy na glykogen nebo tuk, čímž se sníží její hladina v těchto orgánech. Takže se ostatní tělesné orgány najednou ocitnou ve stavu, který vypadá jako hladovění nebo vyčerpání ze zátěže, jako by již zátěž mnohem delší dobu probíhala. Může dojít ke snížení hladiny glukózy v krvi, což se nepříznivě projeví v mozku na psychické odolnosti na zátěž.

ad 2/ Pokud jsou tam obsaženy látky zvyšující citlivost buněk na inzulín, výše uvedený proces má silnější průběh.

ad 3/ Svaly nejsou biochemicky stavěny primárně na spalování glukózy, dokonce ani nemají enzymové systémy pro přeměnu glykogenu na glukózu. Jsou zařízené na to, že se energeticky využívá svalový glykogen, který se nepřeměňuje na glukózu, ale na pyruvát a laktát, které se spalují v citrátovém cyklu. Glukóza je v nich použitelná a výhodná jako metabolit citrátového cyklu, ale její aktuální dodávky pro pracující svaly jsou limitované výkonností trávicí soustavy a oxidační schopností organismu, která je velmi nízká. V praxi je 100 kg sportovec schopen oxidovat za hodinu pouze 12 g glukózy.

  

Význam glutamové kyseliny a asparagové kyseliny

Mají hlavní vliv jako vychytávače amoniaku a následně zdroje amoniaku nebo aminových skupin pro tvorbu postradatelných aminokyselin nebo pro odstraňování amoniaku z organismu. V souvislosti s těmito aminokyselinami se můžete setkat s třemi variantami jejich názvů, přesněji metabolických forem:

Glutamová kyselina – glutamát – glutamin.

Asparagová kyselina – aspartát – asparagin.

Základní složky jsou kyselina glutamová a kyselina asparagová. Pokud jsou při pH vyšším než 3, což je v organismu, tak jsou negativně nabity a potom se jim říká v tomto ionizovaném stavu glutamát nebo aspartát. Pokud na sebe navážou amoniovou skupinu, říká se jim glutamin nebo asparagin.

Glutamová kyselina - Glutamin je významnou stavební aminokyselinou ve stěnách sliznic. Glutamin se více spotřebuje i při stresu a zvýšené tělesné zátěži. Jeho nedostatek potom způsobuje horší odolnost vůči infekčním chorobám.

Pro sportovce je výhodnější (a levnější, i když kvůli kyselé chuti méně atraktivní) příjem kyseliny glutamové, protože v organismu váže dusík, přemění se na glutamin a umožní jeho případné využití. Glutamin je více vhodný pro nesportující populaci. Ovšem nízká cena kyseliny glutamové je důvodem, proč se komerčně příliš nedoporučuje, moc se na ní nevydělá. Pokud však tvrdě trénujete, určitě se vyplatí doplňovat jak glutamin, tak i kyselinu glutamovou. Totiž jejich doplňování současně v obou formách je efektivnější a méně rizikové.

Asparagová kyselina se může u sportovců použít jako energetický náhradní zdroj a jako látka podporující svalovou regeneraci, není však tak riziková jako arginin, ornitin a citrulin, protože se v močovinovém cyklu přímo nezapojuje. Asparagová kyselina komerčně příliš používána není (je levná podobně jako glutamová, navíc podléhá ohlašovacímu režimu). Dříve byla oblíbena její draselno-hořečnatá sůl v tabletách.

Příjem asparagové kyseliny a glutamové kyseliny v posledních hodinách před výkonem je výhodný.

 

Praktický význam poloesenciálních aminokyselin

Histidin je mezi těmito aminokyselinami považován za významnější (viz legislativou regulovaný minimální obsah v proteinu), někteří významní biochemici a unijní legislativa v referenčním proteinu jej dokonce považují za esenciální. Co se týče přímo sportovní výživy, tak obsah histidinu ve svalu je poměrně malý (viz tabulka), a proto jeho přidávání do stravy není nutné (obvykle postačuje). Pokud ovšem má někdo hlavní zdroj bílkovin s extrémně malým obsahem histidinu, měl by jej doplňovat, ovšem na druhou stranu jeho samostatné podávání nepřineslo efekt, což může být dáno právě dalšími zdroji ve stravě. Toto riziko je například u vysokých dávek některých syrovátkových proteinů (ne všech, jsou mezi nimi rozdíly). Jeho příjem v čistém stavu je nevhodný u osob trpících častými alergickými reakcemi. Totiž histidin se v organismu přeměňuje na histamin, který zesiluje alergickou reakci (zrudnutí, otoky).

 

Arginin je považován za méně významný, proto legislativa jeho množství ve stravě nereguluje.

Na arginin existují rozličné názory, lépe řečeno je vhodné vzít v potaz zásadní informace:

1/ Dávka do 4 – 5 gramů před tréninkem podporuje regeneraci.

2/ Dávka nad 5 gramů, spíše kolem 10 – 25 g podporuje svalový růst.

3/ Dávka nad 4 gramy je považována za rizikovou.

4/ Použití argininu na podporu prokrvení není příliš účelné, protože organismus používá arginin dostupný v tělesných proteinech, kde ho je dostatek.

 

Organismus může tvořit arginin v takzvaném močovinovém cyklu, ale produkce nestačí pro rychlejší růst organismu a kromě toho takto vytvořený se opět následně v močovinovém cyklu odbourává jako aminokyselina pomáhající likvidovat nadbytečně přijaté ostatní aminokyseliny nebo jejich metabolity. Je to tedy klíčová aminokyselina v odstraňování přebytečných aminokyselin a dusíkatých katabolitů vznikajících při svalové činnosti a podobně.

Arginin je významnou aminokyselinou v pojivové tkáni (šlachy, klouby, svaly), ve srovnání s jinými esenciálními a poloesenciálními aminokyselinami je zde relativně hodně zastoupen.

Z hlediska sportovní výživy je arginin zajímavý také tím, že v organismu je zdrojem oxidu dusnatého, který podporuje prokrvení tkání. Tento efekt je využíván pro navození lepších zátěžových podmínek pro svaly. Na arginin je však třeba dávat pozor. Jeho účinky jsou anabolicko-katabolické s převažujícím katabolismem (rozpad svalové hmoty). Z komerčních důvodů se o tom příliš nemluví a zdůrazňují se pouze příznivé vlastnosti. Tím, že podporuje močovinový cyklus, zesiluje odstraňování svalových dusíkatých katabolitů (únavových látek vznikajících ve svalech) a regeneraci organismu po výkonu. Arginin je aminokyselinou hrající hlavní roli v návaznosti močovinového cyklu (odbourávání dusíkatých katabolitů) na citrátový cyklus (tvorba energie), jako společná látka argininosukcinát, což v důsledku znamená tvorbu energie právě z dusíkatých katabolitů a zároveň také podporu spalování tuku. Ale riziko katabolismu (rozpadu) svalové hmoty znamená, že arginin je velmi vhodné přijímat asi hodinu před výkonem, ale nikoliv během dne. Během dne (extrémní dávky 15 – 25 g za den celkem) je příjem vhodný jedině v případě, že převažuje zájem celkové regenerace organismu nad rizikem částečného odbourání svalů nebo rizikem zdravotních potíží z dlouhodobého nadměrného příjmu. To je situace například při vícedenní soutěži, turnajích, etapových závodech a podobně, kdy vysoké dávky několik dnů mají účel.

Každopádně s ohledem na obvyklý nedostatek argininu ve stravě sportovců je velmi žádoucí brát volný arginin před výkonem. Pro zesílení účinků argininu na prokrvení je možné jej doplňovat zeleným (nebo lépe bílým) čajem, protože obsah EGCG v čaji podporuje tvorbu oxidu dusnatého a další specifické látky podporují spalování tuku.

Doplňování argininu jako stavební aminokyseliny je nejvýhodnější právě prostřednictvím hydrolyzátu kolagenu, nikoliv volnou aminokyselinou.

Volný arginin je rizikový v případě hrozící nebo počínající virové infekce, může ji zesílit. Jinak je ale považován za aminokyselinu zvyšující imunitu.

POZOR NA ANTAGONISMUS ARGININU A LYSINU!

Arginin je antagonista (protipůsobící) lysinu. Význam lysinu u sportovců je velký, je to nejvíce chybějící aminokyselina ve stravě pro sportovce. Pokud berete čistý arginin, situaci ještě zhoršujete. Pokud berete arginin, měli byste brát také lysin, například po tréninku nebo jako doplněk dalších jídel, ale ne současně s lysinem.

 

Praktický význam „doplňujících“ (asistujících) aminokyselin

Cystein (postradatelná sirná aminokyselina doplňující nebo nahrazující methionin) je velmi zajímavý tím, že podobně jako arginin podporuje prokrvení svalů. Není to však na principu uvolňování oxidu dusnatého, ale prokrvení způsobuje vznikající sulfan, jehož je cystein zdrojem. Zásadní výhodou cysteinu a rozdílností od argininu je to, že volný cystein je považován za aminokyselinu s anabolickým efektem. Proto se může přijímat opakovaně i během dne, před tréninkem i po něm. Může se před výkonem kombinovat i s argininem. Cystein se v organismu metabolizuje na taurin.

 

Thyrosin je používán jako aminokyselina podporující výživu mozku u studentů, duševně pracujících, nebo při tělesné zátěži náročné na psychickou odolnost. Někdy se používá i jako doplňková aminokyselina pro podporu činnosti štítné žlázy.

 

Které další aminokyseliny připadají v úvahu na doplňování?

Pokud chcete doplňovat nějakou jinou trojkombinaci volných aminokyselin, je vhodná směs lysin + threonin + methionin. Také se někdy označují jako aminokyseliny aspartátového cyklu. U člověka jsou klíčové pro novotvorbu svalové hmoty.

 

Lysin

Protože lysin i mezi nepostradatelnými aminokyselinami patří mezi ty nejdůležitější, znamená to, že by měl být u sportovců doplňován, což se běžně neděje. Lysin se poškozuje tepelným zpracováním potravin.

 

Threonin

Poměrně významná aminokyselina podobně jako lysin. U většiny syrovátkových proteinů je spíše v nadbytku. Threonin společně s lysinem a methioninem jsou aminokyseliny tzv. aspartátového cyklu, který je klíčovou růstovou reakcí novotvorby bílkovin u některých organismů (také člověka).

 

Methionin

Je to sirná aminokyselina podobně jako cystein. Často stojí na začátku peptidového řetězce jako „startovací“ aminokyselina pro novotvorbu bílkoviny. Někdy je oblíben pro zlepšení kvality vlasů a nehtů, případně vazivové tkáně. Může se použít i jako doplněk při braní cysteinu, protože se na něj postupně přemění, čímž se účinek prodlouží. Je nutno jej dávkovat velmi opatrně, předávkování není žádoucí.

 

Phenylalanin

S thyrosinem patří do skupiny takzvaných aromatických aminokyselin (obsahují fenolové jádro). Jeho obsah ve svalu je velmi vysoký, ale i v proteinech je poměrně vysoký a pro běžnou metabolickou potřebu by měl postačovat. Doplňování je možné, ale opět platí nepředávkovat.

Phenylalanin a thyrosin slouží v organismu jako výchozí substrát pro tvorbu barviva melaminu, dopaminu, adrenalinu a noradrenalinu.

 

Tryptofan

Méně významná aminokyselina, rovněž její zastoupení ve tkáních je poměrně nízké, je to v procentech nejméně zastoupená aminokyselina. Ovlivňuje psychiku, dobrou náladu a usínání, proto se používá do výrobků, které to mají navozovat.

V 80. létech v USA došlo k použití znečištěného tryptofanu do doplňků stravy, takže byly staženy z prodeje. Samozřejmě špatnou interpretací a překlady se stále objevují nesmyslné názory o obecné škodlivosti tryptofanu.

 

Ostatní aminokyseliny:

 

Alanin. Je to postradatelná aminokyselina, někdy se doporučuje její příjem před tréninkem v dávce až několika gramů. Je to zdůvodňováno tím, že se ve svalu odbourává jako zdroj energie podobně jako glutamin, dohromady to činí více než 50% uvolňovaných aminokyselin. Jenže se přednostně přeměňuje na glukózu a jde do jater jako zdroj energie nikoliv pro pracující svaly, ale pro ostatní tělesné orgány. Přeměna na ostatní substráty je spíše vedlejší. Tudíž význam je menší než glutaminu, asparagové kyseliny a BCAA, a asi by byl příjem účelnější u déle trvajících výkonů, případně i jako doplněk v regeneraci pro všechny sporty.

 

Glycin. Velmi jednoduchá postradatelná aminokyselina. Tvoří zajímavé metylované deriváty nebo peptidy. Čistý glycin podporuje utilizaci sacharidů, navozuje pocit hladu a únavy. Jeho používání vyžaduje řízený přísun sacharidů.

 

Prolin. V organismu tvoří biologicky aktivní polypeptidy. V čistém stavu se prakticky nepoužívá.

 

Serin. V čistém stavu se prakticky nepoužívá.

 

Existuje nějaké doporučení, jak má vypadat zastoupení aminokyselin pro sportovce?

Za hygienicky maximální přijatelné denní množství bílkovin (proteinů) je považováno 1,6 g na 1 kg tělesné hmotnosti. Praktické doporučení dávek proteinů pro silové sporty se pohybuje kolem 2,5 až 3 g na 1 kg tělesné hmotnosti. Teprve takto vysoké dávky se doporučují jako účinné (důvod je uveden níže). Bohužel při takto vysokých dávkách až dvojnásobně překračujících hygienické maximum jsou zjišťovány stavy odpovídající dlouhodobému poškození zdraví, především ledvin.

 

Kde je tedy problém a jak ho řešit?

Některé firmy se snaží kvalitu proteinů zajistit tím, že zastoupením „pomalých a rychlých“ bílkovin napodobují mateřské mléko. Je otázka, zda sportovní výživa napodobující kojeneckou stravu je správnou cestou. Sportovci nejsou kojenci. Kromě toho ani legislativa upravující kojenecké náhražky mléka nestanovuje obsah rychlých a pomalých složek proteinů, ale výhradně kvalitu bílkovinné složky hodnotí podle zastoupení aminokyselin.

Podobně hodnocení kvality bílkovin podle zastaralých kritérií BV, NPU nebo PER není považováno za správné a ani legislativa nebo odborná literatura je neuznávají a nepoužívají se již ani pro výživu zvířat. Mimochodem, tyto výsledky byly získány na potkanech, a pokud někdo vyrábí sportovní výživu podle kritérií pro potkany …

Světová zdravotnická organizace (WHO) se zabývala stanovením doporučených dávek bílkovin, a to i pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu. Doporučená dávka činí 1,3 g na 1 kg tělesné hmotnosti, ovšem za podmínky, že se jedná o teoretický kvalitní protein, čili prakticky se stoprocentní využitelností. Jenže problém je v tom, že různé proteiny, a to včetně syrovátkových mají využitelnost pouze kolem 50 až 60%. Je to způsobeno tím, že zastoupení aminokyselin je nevyvážené a celkové využití proteinu je dáno nejméně zastoupenou aminokyselinou (Rubnerův zákon limitní aminokyseliny). Ostatní, co jsou navíc, organismus nevyužije. Potom již pochopíte, proč se v praxi doporučuje dávkovat klasické proteiny ve dvojnásobném množství 2,5 až 3 g na 1 kg tělesné hmotnosti, protože se využijí jenom z poloviny.

Jediná cesta, která vede k získání kvalitního proteinu s vysokou využitelností blížící se teoretickému kvalitnímu proteinu je kombinace jednotlivých proteinových surovin tak, aby zastoupení esenciálních aminokyselin bylo co nejvýhodnější, neboli biochemicky definovaná strava. Kromě toho je lepší, aby bylo pro dorovnání obsahu aminokyselin používáno co nejméně volných aminokyselin. Je to kvůli tomu, aby v případě používání preparátů s obsahem volných aminokyselin nebyl rušen jejich efekt.

 

Je vhodné se řídit doporučeními WHO na zastoupení aminokyselin pro nesportující populaci z hlediska zastoupení pro sportovce ?

WHO je organizace, která bere ohled při stanovení „ideálního proteinu“ na minimální zastoupení aminokyselin a problematiku „výživy lidstva“ v nejširším pojetí globálního problému. V posledních desetiletích doporučené zastoupení aminokyselin v „ideálním proteinu“ několikrát změnila. Nejnižší kritické množství aminokyselin je převzato rovněž do unijní legislativy jako takzvaná referenční bílkovina.

 

Obsah významných aminokyselin v referenční bílkovině v g/100 g bílkovin:

1,7 cystein + methionin

1,6 histidin

1,3 isoleucin

1,9 leucin

1,6 lysin

1,9 phenylalanin + thyrosin

0,9 threonin

0,5 tryptofan

1,3 valin

Celkem 12,7 g. Tyto parametry vyhovují přežití v nejhorších stravovacích podmínkách. Pouze na okraj, WHO používala již dříve podobný referenční protein, kde požadavek důležitých aminokyselin byl kolem 36 g ve 100 g proteinu, což je výrazně více. Také v současné době je stanoven určitý ideální protein podle WHO, ovšem je stanoven jako globální kompromis pro přežití populace. Z toho vyplývá, že pro sportovní účely se „ideální protein podle WHO“ nedá příliš použít, protože není stanoven pro náročně trénující sportovce.

 

Podle čeho tedy zvolit ideální protein pro sportovce?

Sportovní metabolismus se vyznačuje velkým opotřebením svalové hmoty, případně u některých sportů ještě požadavky na její výrazný nárůst. A tady se hodí doporučení FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations), tedy sesterské organizace WHO. Totiž FAO se zabývá doporučeními pro maximálně efektivní zemědělskou produkci, tedy i rychlý růst hospodářských zvířat na výkrm. Na zvířatech na výkrm především rostou svaly, podobně jako na sportovcích. FAO doporučuje, aby bílkovina pro výkrm zvířat měla složení, které se co nejvíce blíží aminokyselinovému spektru svalů těchto zvířat. Takže proteiny pro sportovní výživu by měly pokud možno co nejvíce kopírovat zastoupením aminokyselin lidský sval.

Tedy žádná výživa kojenců, žádné krmivo pro potkany, ale napodobení aminokyselin kosterního svalu člověka. Tedy doplňovat to, co se nejvíce opotřebuje, a co by mělo nejvíce narůst. Tím se dosud nejvíce blížíme představě o tom, jak by měl vypadat vhodný protein pro sportovní výživu. Dochází k vysokému využití zastoupených aminokyselin, nižšímu zatížení ledvin a jater a také finanční úspoře.

 

Jaké je zastoupení aminokyselin v lidském organismu?

 

Sval člověka, zastoupení aminokyselin v gramech ve 100 g proteinu:

Alanin 6,497

Arginin 6,612

Kyselina asparagová a asparagin 7,95

Cystein 1,452

Fenylalanin 4,455

Kyselina glutamová a glutamin 14,5035

Glycin 5,025

Histidin 2,79

Isoleucin 4,716

Leucin 7,991

Lysin 8,468

Methionin 2,533

Prolin 4,945

Serin 5,04

Treonin 4,641

Tryptofan 1,122

Tyrosin 3,077

Valin 5,499

Celkem 97,3165 g. Na zbývající aminokyseliny (např. hydroxylysin, hydroxyprolin, citrullin, ornithin, metylované deriváty histidinu) se obvykle rozbory pro tyto účely nedělají, protože jsou standardními složkami pojivové tkáně nebo to jsou aminokyseliny nestavební.

 

 

Riziko nevyvážených aminokyselin

Někteří sportovci v důsledku reklamy se upnou na téměř výhradní používání například syrovátkového proteinu. Někteří zase používají vysoké dávky BCAA v nesmyslném poměru 2:1:1 nebo 4:1:1, nebo výběrově přijímají jiné aminokyseliny v nevyváženém poměru. Těmto skupinám hrozí zdravotní riziko nebo zhoršení podmínek pro růst svalů. Pokud tedy chcete jít touto cestou, měli byste se seznámit s níže uvedenými limity rizika.

 

Nadbytek aminokyselin ve stravě vedoucí k vyvolání dysbalance, v gramech na den:

5,0 alanin

4,0 arginin

5,0 asparagová kys.

3,0 cystein

7,0 glutamová kys. / glutamin

5,0 glycin

2,0 histidin

5,0 isoleucin

2,5 leucin

5,0 lysin

1,5 methionin

4,0 phenylalanin

5,0 prolin

4,0 serin

5,0 threonin

3,0 thyrosin

2,0 tryptofan

5,0 valin

Riziko je opravdu reálné. V odborné literatuře je běžně známo několik takzvaných „aminokyselinových zákonů“, které popisují zdravotní a výživové poruchy, které vznikají při různých typech nevyváženého příjmu bílkovin nebo čistých aminokyselin. K nejznámějším patří Rubnerův zákon o limitních aminokyselinách, kdy nejméně zastoupená esenciální aminokyselina omezuje využití ostatních aminokyselin. Dále je známý Wolfův zákon nadbytku esenciálních aminokyselin, příjem libovolné esenciální aminokyseliny ve velkém nadbytku více než čtyřnásobném narušuje metabolismus ostatních aminokyselin a zesiluje projevy limitní aminokyseliny, inhibuje metabolismus ostatních aminokyselin a narušuje ostatní metabolické systémy. Harperova imbalance - zesiluje projevy limitující aminokyseliny při velmi nízkém přívodu proteinů a zesílení přívodu jednotlivých aminokyselin. Laveyův antagonismus – inhibice metabolismu aminokyselin stojících ve dvojicích proti sobě (asi 50 možných variant),  kompetitivní inhibice vstupu aminokyselin do metabolismu. Defeyův efekt, deviace metabolického systému specifické pro jednotlivé aminokyseliny. Příklady poruch: lysin při dávkách 10 – 40 g způsobuje vyplavení draslíku, abdominální křeče, oligofrenii. Methionin při obsahu nad 4% oproti jiným aminokyselinám zpomaluje růst, navozuje anémii, zvyšuje cholesterol, tukovou degeneraci jater, poškozuje ledviny, játra, navozuje spasmy.  Tryptofan v dávce 20 mg/kg TH navozuje ospalost, dráždění močového měchýře, při déletrvajícím příjmu stavy podobné oligofrenii. Histidin zvyšuje tvorbu histaminu, kopřivky, dávka 20 g navozuje oligofrenii, snižuje hladinu zinku, způsobuje poruchy chuti a řeči. Předávkování fenylalaninem nad 4% způsobuje mentální retardaci, atrofii varlat, křeče. Předávkování argininem zvyšuje citlivost na inzulin, pocit hladu, zesiluje acidózu, zhoršuje vstřebávány lysinu. Nadměrný příjem BCAA způsobuje pelagru, horečku. Nadbytek prolinu způsobuje přecitlivělost na světlo, nefritidy. Předávkování glycinem způsobuje inhibici leucinu a ketózy. Občas se na webu najde někdo, kdo pochybuje o tom, že nějaké takové riziko může vzniknout. Z dřívější doby zná autor prokázané případy, kdy například z používání syrovátkového proteinu jako hlavního bílkovinného zdroje vznikly závažné zdravotní potíže (měřeno klinicky ve výzkumném ústavu), a nebo těžká ztráta svalové hmoty (mínus 30 kg) + poškozená játra. Podobně velké zdravotní potíže (nevolnost, ztráta svalové síly a hmotnosti) vzniklé při používání volných „aminokyselin na tvorbu růstového hormonu“. Preparáty z volných aminokyselin na takzvanou podporu tvorby růstového hormonu jsou také pěkný nesmysl (viz jiný článek). Nejrychleji aminokyselinová dysbalance vznikne u mladých zvířat, která jsou krmena nevyváženou směsí a nemohou živiny volně získávat jinde, neboli jsou v uzavřeném živinovém systému. Jak vidno, rizikové jsou nejen čisté volné aminokyseliny, ale i nevyvážené proteiny. Právě sportovci, kteří s oblibou používají velmi omezené diety se snadno dostanou do aminokyselinové dysbalance.

Jiný článek podává návod: Kvalita proteinového nápoje se dá vypočítat velmi přesně s pomocí kalkulačky. Ten, kdo pravidelně konzumuje proteinový nápoj jako doplněk stravy, by se s ním měl seznámit.

 

Otřesný příklad, k čemu vede idiotský veganský přístup k výživě a jak rychle působí dysbalance aminokyselin v uzavřeném živinovém systému: V jedné pražské porodnici veganka porodila dítě. Odmítla dítě kojit mateřským mlékem (je to živočišná potravina a to jí vadilo) a začala krmit dítě „sojovým mlékem“. Během dvou dnů dítě zkolabovalo a skončilo na novorozenecké JIPce (kde mimo jiné náklady každý den dosahují částky, jako kdyby zde místo pobytu kojence startoval raketoplán). Pokud se někdo domnívá, že při veganském stylu výživy se dítě bude vyvíjet normálně, tak je duševně zmatený optimista. Výzkumy (na obrovském vzorku několika tisíc osob z jedné církve s veganským jídelníčkem) již dávno prokázaly, že vegansky živené děti potom mají přinejmenším poškozený rozvoj mozku (snížený intelekt).

 

Na závěr ještě trochu odlehčení po posledním odstavci:

Pražský drogista Vaněk, u něhož se učil Josef Švejk, skutečně existoval jako dost známá firma. Autor znal jednoho (již zesnulého) drogistu, který se u Vaňka také vyučil, a shodou okolností pronajímal jednu svoji nemovitost firmě, která zde v první polovině 90. let vyráběla sportovní výživu.

 

 

Pokud se Vám článek líbil, klikněte prosím níže na odkaz „To se mi líbí“ Facebooku nebo jiných sociálních sítí, pokud jste na nich přihlášeni.

Informace v tomto článku nejsou zdravotními tvrzeními ve smyslu nařízení Evropské Komise. Jako zdroj informací jsou použity externí studie, odborná literatura, praktické poznatky nebo jiné informační zdroje. Text nelze  použít k diagnóze, prevenci nebo léčení nějaké nemoci. Článek má pouze informativní charakter pro lepší porozumění dané problematice, nelze jej vykládat jako poradenství pro konkrétní situaci nebo osobu. Pro individuální využití je problematiku nutno konzultovat s odborníkem v dané oblasti (např. Vaším lékařem nebo trenérem). Dávkování některých výrobků, pokud se liší od textu etikety, je uvedeno z praxe jiných osob, není individuálním doporučením pro čtenáře článku a pro případné použití je nutno jej konzultovat s odborníkem, např. lékařem.

Copyright (C) 2013. Všechna práva vyhrazena. Autor: Petr Novák – sportovní, fitness a wellness výživa a doplňky stravy, redukční a speciální diety, zakázkový vývoj, výpočty receptur, texty etiket, notifikace. Pro převzetí části nebo celého článku je nutno mít písemné schválení autora. Při převzetí článku podle možnosti zajišťujeme pro obě strany vzájemnou reklamu formou takzvaných zpětných odkazů.